Jakub Palkoska: "Snažím se dělat svojí práci a makat naplno."

"Tak určitě bych chtěl říci, že za ten rok se toho událo strašně moc, když si vzpomenu, že jsme byly dvakrát na pokraji zániku, tak je famózní, jak se tenhle tým dokázal zvednout a vrátit zpátky tam, kde začal. Vzpomínám si, když se nás poprvé sešlo několik lidí, kteří si chtějí jen tak zapinkat ve volném čase. Pár lidí se pomalu nedokázalo trefit mezi 3 tyče, natož nějak přihrát a teď, po roce, jsou ti kluci už o několik stupňů výš, ať už herně, či fyzicky. Ten pokrok je obrovský a jsem rád, že to takhle funguje a vyvíjí se správným směrem. Několik hráčů odešlo a několik zase přišlo, takže pořád ten kádr není úplně stabilní, ale věřím, že během několika měsíců tým bude stabilní a budeme moc pokračovat v té práci, kterou odvádíme do teď."

V létě pořádali Vlci turnaj, který se příliš nevydařil. Jaké u tebe panovaly pocity?

"Tak pocity byli smíšené. Na jednu stranu nedalo se očekávat, že budeme nejlepší, protože v týmu bylo několik nových hráčů a nebylo nás zrovna 2x dost na to, abychom to odehráli na 3 nebo 4 formace, i když jsme skončili 4, tak ale ukázali jsme bojovnost a to, že za jakéhokoliv stavu se nevzdáváme a bojujeme až do konce. Chybělo nám štěstí, odehráli jsme dobrý turnaj, jen nám tam nepadaly góly a neproměnili jsme šance, které jsme měli, ale každý tam nechal všechno, čehož si vážím."

"Je to velký krok kupředu,tenhle tým si to zaslouží, každý tu tvrdě na sobě pracuje a pokud se to podaří, bude to velké za dostiučinění pro celý náš tým a hlavně pro hráče, protože to bude vrchol naší práce, kterou tu každý z nás odvádí a já se na to těším, protože věřím, že tam se ukáže naše síla. Ale musíme makat na sobě nadále a jít si za svým cílem a a držet při sobě, protože individuálně se to vybojovat nedá."

Myslíš si, že roční odklad týmu prospěl?

"Troufnu si říct, že ano, protože za ten rok jsme měli možnost sbírat zkušenosti, které nám rozhodně prospějí v soutěži. Těch zkušeností je daleko víc, než před rokem, kdy jsme pomalu nevěděli, zda se náš klub zachrání, nebo zda zanikne. Ještě je dost času posbírat nějaké zkušenosti, které se nám budou hodit, jen je musíme v soutěži promítnout v naší hře a pokud se nám to povede, tak máme určitě šanci uspět."

Jsi oporou týmu, což určitě obnáší určitá úskalí...

"Netroufnu si tvrdit, že bych byl oporou týmu, snažím se dělat svojí práci a makat naplno, jak jen to jde. Vím, že se ode mě očekává, že budu dávat důležité góly, které nám pomohou k vítězství, ale bez spoluhráčů to nejde, pro mě není důležité kolik gólů dám, ale to, že v tom utkání uspějeme a já na hřišti nechám všechno. Hlavně když to pomůže našemu týmu k úspěchu a vítězství. Snažím se předat svoje zkušenosti ostatním. Uznávám, že se stane, že neudržím nervy na uzdě, ale je to výsledek toho, že chci naše hráče někam dostat a dosáhnout cíle, který jsme si zadali. Je to i hlavně o síle a vůli vydržet a jít dál."

V nedávné době sehráli Vlci těžká utkání s litvínovským Lvem, jak bys zpětně ohodnotil zmíněné zápasy?

"Tak v prvním utkání jsme moc šancí na úspěch nedostali. Je těžké nastoupit proti týmu z 2. NHBL, který patří ke špičce této soutěže. I když jsme utrpěli debakl, tak určitě jsem z toho nebyl zklamaný, odehráli jsme zápas na maximum, jak jsme mohli, ale soupeř prokázal svoje zkušenosti a prakticky nám nedal sebemenší šanci a zaslouženě zvítězil, ale jak říkám, zápas jsem si užil, i když to byl pouze přátelák. Hráli jsme pro radost, takže nebyl důvod být zklamaný. Co se týče 2. utkání proti juniorce Lva, tak tam už to bylo o něčem jiném, sice jsme ze začátku dostali znovu 2 rychlé góly, což je určitý nešvar, který se nám stává i v jiných zápasech a kterého se musíme vyvarovat, ale pak jsme převzali otěže zápasu my a soupeři jsme vnutili svojí hru, díky které se nám podařilo snížit na 2:1 a to vlastně celé odstartovalo obrat v zápase, protože jsme si začali víc věřit a byli jsme mnohem aktivnější a nebezpečnější a hlavně věřili jsme v to, že můžeme vyhrát a to se nám splnilo. Dokázali jsme v závěru srovnat na 2:2 a takovou třešničkou na dortu byla výhra v prodloužení 3:2. V tomhle zápase jsme prodali na hřišti svoje nasbírané zkušenosti a to, že se nevzdáváme a bojujeme do poslední vteřiny. Každý tam nechal všechno a sáhl si na dno a díky tomu jsme uspěli. I tyhle maličkosti pak dokážou rozhodnout zápasy."

Od vítězného zápasu s Litvínovem uplynul přibližně měsíc, za tu dobu neodehrál tým Wolves žádné přátelské utkání, má to, dle tebe, nějaký vliv na atmosféru v týmu?
 

"Nemyslím si, že by to mělo velký vliv na atmosféru v týmu. Bohužel, ne každý k těm tréninkům přistupuje tak, jako přistupoval do zápasu s Litvínovem. Někteří hráči nemohou být na každém tréninku kvůli pracovním povinnostem, což chápu, ale problém je v tom, že na tréninkách pokud není přítomný Volhy, který to má svým způsobem na starosti, tak si někteří myslí, že tréninky budou volnější a že si budou moci dovolit víc, ale opak je pravdou, i to, že není Volhy na tréninku, nemění nic na tom, že se bude naplno trénovat jako tomu bylo doposud. Jsou tu určití hráči, kteří to mají na starosti a ostatní by je měli poslouchat a ne, že si budou dělat, co chtějí. Určitě bude nějaké další utkání v nejbližší době, ale pokud do něj máme nastoupit, musí zase na sobě všichni do té doby tvrdě makat jako předtím, jinak nemáme šanci na úspěch. Není to jednoduché mít tréninky na starost, přiznám se, že s Volhym (Jan Volhejn – pozn. aut.) dost často sedíme nad plány tréninků a přemýšlíme co zlepšit, co potrénovat víc či míň a skloubit to všechno nějak dohromady, aby to bylo rovnoměrně rozložené jak mezi útočníky, tak i mezi obránce. A troufnu si říct, že i hlavně díky Volhymu šel náš tým jak herně, tak i psychicky nahoru, protože se nám podařilo donutit hráče na sobě daleko víc pracovat a za to mu patří moje poděkování. Přál bych si, aby všichni v týmu na sobě znovu začali pracovat jako dřív, protože jen tak to dotáhneme do cíle."